Zdeněk Vlček

Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, ale učit jsem hned nešel. Vzdělávání si mě stejně našlo i jinde. Školil jsem kolegy ve finančním sektoru, zaučoval barmany v Londýně a stavěl obchodní tým. Pokaždé jsem viděl totéž: člověk se opravdu naučí, až když ví, proč to dělá.

Známky sledujeme, ale přípravu na nich nestavíme, protože vysvědčení měří jiné věci než didaktický test. Proto začínáme diagnostikou a teprve pak stavíme architekturu přípravy: cíl, plán a zvyk, který ji udrží i ve slabém týdnu. Analýzu vedu sám. Mluvím s dítětem i s rodiči a výstupem je písemná zpráva s plánem, ne dojmy z hovoru.

Nejvíc mě zajímá otázka proč. Když dítě ví, k čemu se učí, přestává být příprava boj a začíná dávat smysl. Odpovědnost přitom předáváme postupně: nejdřív ji drží rodič, pak rodič s dítětem a nakonec dítě samo. Tohle je pro mě smysl celé práce, ne jednotlivá hodina.

Doučovat jsem začal před víc než deseti lety, sám a s jednotlivými dětmi. Brzy jsem narazil na to, že další hodina matematiky nepomůže, když se dítě bojí chyby, neumí číst zadání nebo neví, k čemu se učí. Tak vzniklo Doučení jinak. Z doučování pár dětí vyrostl tým, který rodinu provede od přijímaček až k univerzitě, a z téhož základu dnes stojí i mezinárodní značka Failscool. Pořád ale začínáme stejně: u jednoho dítěte a jeho otázky proč.